Strana 2/8 Mezitím "otec čas", reprezentovaný planetou Saturn, vede záznam a pohání je kupředu po cestě vývoje bičem nutností a strádání a předkládá každému ovoce jeho práce v době sklizně a mezi životy. Pěstoval-li člověk divošské ctnosti statečnosti a tělesné vytrvalosti atd., v posmrtném životě snil o nových polích, které chtěl dobývat a viděl své chyby, které zapříčinily jeho zklamání v důsledku nedokonalých nástrojů. Postupně však konstruktivní marsovský paprsek spolu se Saturnovou vytrvalostí prostřednictvím zkušeností zúrodňují lunární rozum, který se takto buduje a časem se člověk naučí zhotovovat dokonalejší nástroje nutné k dosažení svých primitivních záměrů. Dodnes pozorujeme u zaostalých ras stejný stupeň dovednosti a stejně zaostalé nástroje při zavodňování půdy, dobývání rud a mletí obilí. Všechny tyto jednoduché nástroje byly výsledkem působení planetárních paprsků Saturna, Luny a Marsu, které dopadly na primitivní rozum prvobytného lidstva.
>>> další strana >>>O něco později v průběhu vývoje, v Atlantické epoše, přišli na Zemi Páni Venuše a Páni Merkura za účelem zprostředkování dalších podnětů potřebných k rozumovému a citovému vývoji. Úlohou Venuše bylo překonávání primitivních citů, krocení Marsových hrubých zvířecích vášní a jejich přeměna na jemnější a krásnější lásku Venuše. Přidružovala krásu k síle a za účelem dosažení tohoto ideálu Páni Venuše podněcovali pěstování výtvarných umění, malby a sochařství. Tato umění nebyla tehdy vyučována veřejně obecnému lidu. Ideál, jenž se rozvíjel uvnitř jisté rasy, je předáván napřed jen těm nejvyspělejším jedincům v chrámech a tehdejší zasvěcení neobsahovalo žádné pokyny duchovního charakteru, nýbrž výchovu ve svobodných uměních. Sochařství učilo ztvárňování krásy v hmotných tvarech. Výsledek tohoto úsilí je zjevný v tělech příslušníků naší vlastní rasy, neboť je třeba jednoznačně pochopit, že ideál není vyučován v Mystické škole dnes, aby byl zítra nebo během příští generace zapomenut, nýbrž ideály jsou vštěpovány lidem, aby se časem staly součástí jejich života, Duše i těla celé rasy. Porovnejte tělo moderního civilizovaného člověka s tělem Indiána, Křováka nebo Hotentota apod. a opravdu zjistíte, že je zde přidána krása k síle. Je možno namítat, že došlo k naší degeneraci ve srovnání se starořeckým uměním, avšak není to pravda. Spíše jsme zatím nedosáhli nejvyššího ideálu. Ve Starém Řecku měly mystické chrámy mnohem důleľitější význam než dnes. Krásná umění byla idealizována na újmu rozumu, avšak nedokázali v tehdejším vývojovém stádiu prosadit dostatečně sílný vliv na lidstvo, neboť Páni Venuše vykonávali vlastní silný vliv na cítění. I v dnešní době pociťujeme zcela jasně, že myšlení je bolestivá námaha, avšak citům se poddáváme snadno a s požitkem. V současné době je střední vrstva obyvatelstva Západu pokročilejší než ve Starém Řecku právě v důsledku vlivu těchto dvou planet na náš život. Žena přirozeně vyniká svou představivostí, která je Venušiným darem a svou tvůrčí úlohou pomáhá modelovat tělo své rasy. Z tohoto důvodu se její postava vyznačuje půvabnou zaobleností vyjadřující krásu. Muž vlastní intelekt podporovaný Pány Merkura, jehož vymožeností je rozum, který je tvůrčím činitelem hmotného pokroku světa. Vždy toužíme po věcech, které nemáme, obdivujeme je a usilujeme o ně. Ve dnech divošství byly rány a kopance pravidelným nadělením ženy a tehdy toužila po pohlazení od svého pána. Venušin paprsek jí dal půvab a vynikla v ženských uměleckých oborech. Dobyla tak mužovo srdce a muž převzal úlohu ochránce pod záminkou nedostatečné rozumové vyspělosti ženy. Pomalu se mu dostává toho, co od ženy očekává, je jemnější a zdvořilejší, Venuše překonává Mars, avšak Merkurův přelud rozumové nadřazenosti vyžaduje k svému překonání jiného vlivu. Žena to nyní nahrazuje svou aspirací. Tak jako kdysi překonala Marsovu hrubost Venušinou krásou, tak nyní se osvobozuje z merkurického zajetí uranovskou intuicí.
|
|
