Postupný vývoj lidstva je nerozlučně spjat s duchovními hierarchiemi, jež jsou uznávány jako vládci zvířetníkových znamení a planet. Toto je pravdou všeobecně uznávanou každým mystikem. Ví, že běh Slunce a planet zvířetníkem znázorňuje pokrok lidstva v prostoru a čase. Proto nepřekvapuje, že autoři se setkali při svých výzkumech duchovního vývoje lidstva s mnohými souvislostmi se zvěrokruhem, který ohraničuje oblast našeho vývoje v současné době. V paměti přírody bylo pozorováno mnoho věcí vrhajících světlo na nejasné zprávy Bible. Časem se nahromadily rozmanité poznatky, avšak dlouho bylo obtížnou záležitostí uspořádat a správně dosadit různé prvky v úplný celek. Autoři ví a cítí, že předkládané poznatky jsou velmi chabým pokusem nabídnout studentům velké množství znalostí zjištěných v paměti přírody. Předpokládají však rovněž, že nové vědomosti zprostředkují důkladnější pochopení starých symbolů a předávají je dále, aby sami mohli dosáhnout opět více světla.
O budoucím vývoji planet nás poučuje kniha Rozikruciánský názor o vývoji kosmu: "Jakmile bytosti na některé planetě dosáhnou uspokojivé úrovně, planeta se stává sluncem a středem sluneční soustavy. Jestliže tyto bytosti dosáhnou potom ještě vyšší úrovně a tím i svého nejvyššího jasu, slunce se rozpadá a stává se lůnem nové sluneční soustavy. Velké množství božských bytostí nabývá takto svobody, neboť dosud omezeno bylo na jedno slunce, a začínají působit na velký počet hvězd a na soustavu, jež se vzmáhá v oblasti jejich vlivů. Tyto síly působí stále v oblasti zvěrokruhu různými prostředky na planety či světy obývané lidmi podle jejich dosažené úrovně.
Naše Slunce se nemohlo stát sluncem, dokud neodvrhlo všechny zaostalé a nedostatečně vyvinuté bytosti, které by nesnesly vysoký kmitočet a velkou svítivost bytostí na vyšším stupni vývoje. Všechny bytosti na různých planetách by zahynuly, kdyby zůstaly na Slunci. Ostatní planety však nevznikly z tohoto viditelného Slunce, jak to předpokládá věda, ačkoliv je místem vývoje bytostí vysoko nad úrovní člověka. Naopak, samo je výronem ústředního Slunce, které je neviditelným pramenem všeho, co Je v naší sluneční soustavě. "Naše viditelné Slunce je pouze zrcadlem, v němž se odrážejí paprsky energie Duchovního Slunce a skutečné Slunce je neviditelné jako skutečný člověk." (Konec citátu z knihy "Rozikruciánský názor o vývoji kosmu".)
Z tohoto učení vysvítá, že velké duchovní hierarchie, které nyní vedou náš vývoj, nabyly zkušenosti pro tuto činnost v dřívějších evolučních projevech a to, co konají nyní pro nás, to budeme konat jednoho dne sami pro jiné. Pouze nejvyspělejší příslušníci naší rasy kráčejí cestou zasvěcení a přitom postoupili daleko nad všeobecnou úroveň současného lidstva. Bylo zjištěno, že ti, kdož prošli Merkurickou Školou nižších Mystérií a postoupili do Školy vyšších Mystérií, připravují nyní vývoj lidstva pro Jupiterovu periodu. Vstoupili na planetu Jupiter prostřednictvím jednoho z jeho měsíců, který slouží jako přestupní stanice.
Jiní však postupovali jinou cestou. V Rozikruciánském názoru o vývoji kosmu čteme, že tak jak bylo vyhnáno celé pozemské lidstvo kdysi dávno z nynějšího Slunce pro neschopnost vyrovnat se vysokému kmitočtu tamních bytostí, neboť tam by si navzájem překážely, zrovna tak bylo nutno v Lemurské epoše vyloučit jistý počet opozdilců ze Země. Měsíc byl vyvržen do prostoru a dosud obíhá jako souputník okolo naší ninější planety. Tito nešťastníci postupně degenerují a přijde doba, kdy všichni dojdou na planetu Saturn, která je branou k chaosu. Potom budou vyvrženi do meziplanetárního prostoru, kde budou čekat na novou příležitost, která se naskytne vznikem nového systému s vyhovujícími podmínkami pro jejich další vývoj.